Využijte skuliny ve vašem čase!

Zdravím Vás!

Dnes jsem po několika měsících opět navštívil knihovnu. Odhodlával jsem se k tomu již dlouho, ale vždy mi do toho něco vlezlo… Však to znáte – „musíme“ udělat toto, zajít tam a tam, odpoledne na čtení „nemáme“ čas a přeci si nebudeme číst v šalině (tramvaji), když přeci jedeme jen pár zastávek…

Ono je to sice chvilka tu, chvilka tam… Já třeba v MHD strávím asi hodinu denně. Nezdá se to, jezdím přeci jen pár zastávek, ale je to hodně času. Většinou si tak pokukuji z okna, sleduji míhající se domy a výrazy tváří kolemjdoucích. Tato hodina denně týdně udělá za měsíc okolo dvaceti hodin. A za dvacet hodin toho člověk udělá docela dost. Když k tomu přidám čekání ve frontách, přestávky ve škole, ty nekonečné chvíle, kdy na někoho čekám a on se ne a ne vyvalit…

Nakonec získáte spoustu času, který je vlastně nevyužitý. Nemusíte číst, můžete třeba luštit sudoku (to dělával náš učitel, vždy když čekal na trolejbus)… Ale čtení, jak všichni víme, má na naší osobnost obrovský vliv – ať už jde o slovní zásobu, způsob myšlení, rozvíjení fantazie a tak dále a tak dál.

Lidé se totiž stávají tím, o čem čtou.

Já třeba čtu hodně o autech… A čím více o nich čtu, tím více mě zajímají. A čím více mě zajímají, tím více o nich čtu… Je to takový koloběh, který vás motivuje a Vy se tak ani nenadějete a najednou o daném tématu víte více, než většina lidí ve vašem okolí.

Dále si v knihovnách půjčuji knížky (jen teď jsem měl několikaměsíční přestávku) o psychologii, o tom, jak rozvíjet svou mysl, své schopnosti. Čtu je, jelikož mě toto téma zajímá a protože se o něm hodlám dozvědět co nejvíce. Jestliže najedu na stejnou dráhu, jako s mou posedlostí k autům, tak tu brzy budete mít odborníka v oblasti psychologie pro osobní rozvoj (smích).

Nyní když už mám tedy opět knížky, tak mohu opět využít ty kousky volného času, které jsou pro náš život velice důležité… I ta nejmenší drobnost v našem životě má totiž pro budoucnost obrovský vliv.


Jak Vy využíváte čas, kdy „není“ co dělat?

Patrik

 

Reklamy

6 Comments

  1. Když jsem začala chodit do mé první práce, cesta trvala asi 3/4 hodiny. Tak to jsem si celou cestu četla. Pokud vím, že budu někde čekat – třeba čekárna – knížky si beru a čtu.

    Odpovědět

  2. V takových chvílích většinou čtu, poslouchám písničky a nebo jen pozoruji lidi, co kolem mě prochází – i to je totiž doopravdy zajímavé.

    Odpovědět

    1. Písničky jsem také poslouchával, dokud jsem měl telefon, jež to zvládal 😀 A pozorování lidí je zajímavé, to teda! Ty tváře, znuděné obličeje či parta dětí hrajících si s úsměvy od ucha k uchu…

      Odpovědět

  3. Toto není moje starost. Spíš hledám, kde a jak bych utrhla nějaký čas na knížku, na internet, na výjezd do terénu. Vím, jak bych ho využila, ale jaksi není. Taky jsem to dělávala – chodila jsem půl hodiny na autobus do učiliště lesnopolní cestou nad strží, a přece jsem si otevřela knížku a četla. Musela jsem dávat pozor kam stoupám, občas jsem přešla „do protisměru“, ale četla jsem dál. Teď si občas utrhnu čas. V posledních dnech přímo povinně – mám knížku, které jsem se dočkala v rezervaci, a kladli mi na srdce, že ji mám co nejdřív vrátit. „Stoletý stařík, který vylezl o okna a zmizel“. Je to tak propletený, že odskakování mě ještě víc mate. Asi ji vrátím a počkám si, až nebude tak „moderní“…

    Odpovědět

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s