Výsledek: Asijský dřep 30/30

Před třiceti dny jsem se zavázal, že každý jeden den strávím 30 minut v asijském dřepu.

Do výzvy jsem se pustil, jelikož by to mělo mít velice pozitivní vliv na naše tělo.

Třicet dní uběhlo jako voda…

… pociťuji tedy nějaké rozdíly?

Ano 🙂

asijsky drep

Já v asijském (hlubokém) dřepu

 

Nemohu sice dokázat veškeré body, které jsem ve článku před třiceti dny zmínil (jelikož asi těžko zjistím, zda jsou moje kotníky pohyblivější či zda mám posílené klouby)…

… ale několik změn opravdu přišlo.

1/ Dřep už pro mě není mučením. Ze začátku výzvy jsem musel vždy po několika sekundách (později minutách) stoupnout a ulevit tak nohám. Nyní nemám problém pustit si seriál či film a za celou dobu se z dřepu zvednout jen párkrát, a to vždy jen na okamžik.

2/ Do dřepu jdu automaticky. Kdykoli mám delší dobu stát, raději si místo toho „sednu“ do dřepu. Například na zastávce, při čištění zubů, při jakémkoli čekání na někoho, během sprchování se, při sledování anime, při práci na notebooku… Ze začátku mi bylo nepříjemné sednout si do dřepu na veřejnosti, ale svůj ostych pomalu odbourávám.

3/ Jsem vzpřímenější. Nemohu to asi dokázat, ale kdykoli se zamyslím nad tím, jak sedím na židli, jak stojím, připadá mi, že už se tolik nehrbím… A to je jen a jen dobře.

4/ Začínám mít odpor k židli. Nevím, zda Vám toto přijde jako výhoda, ale já ji tak beru a mám k tomu důvod. Sezení na židli totiž zabíjí… A to nejen čas, který bychom mohli využít lépe 🙂

5/ Lepší trávení a vyměšování. Nevím sice, zda je moje trávení lepší, ale vyměšování určitě… Přijít na záchod a odejít po dvou třech minutách? Před nedávnem nedosažitelný sen.

6/ Silnější nohy. Nejen, že mě nohy nebolí po pár sekundách v dřepu… Moje stehna i lýtka jsou pevnější. Škoda, že jsem si před začátkem výzvy nezměřil obvod stehen, třeba bych mohl to zpevnění i dokázat…

Věřil jsem tomu, že tato výzva bude mít pozitivní účinek, ale nečekal jsem, že ovlivní i moje myšlení… Teprve až po hodinách strávených v dřepu mi došlo, že sedět na židli není pro člověka přirozené, že je to jen naše pohodlnost, která si židli tolik oblíbila.

V mé hlavě doopravdy toužím židli ze svého života co nejvíce dostat pryč, ale naše kultura je na židli až příliš navyklá. Ve škole, v knihovně u počítače či u jídelního stolu doma s rodinou… zde všude má židle v mém životě stále své místo.

Jelikož jsem si ale sezení v dřepu oblíbil, hodlám v tomto pokračovat. Abych své dřepy podpořil, odevzdal jsem svou židli, kterou jsem do nynějška měl v pokoji.


A co Vy, zkusili jste si sednout do asijského dřepu?

Patrik


Máte rádi výzvy a rádi byste se k těm mým přidali? Doporučuji odebírat novinky přímo na Váš email 😉 (skrze symbol souboru vlevo nahoře)

Reklamy

24 Comments

  1. Já se teda nezavazuju k ničemu, protože to pak nesplním.
    Ale drobná obměna tohoto dřepu – ruce nikoliv nechat volně ležet na kolenou, ale sepnout je, či obejmout prsty jedné ruky druhou ruku sbalenou v klubíčku, nebo se jen dotýkat sbalených rukou – prstů. Současně lokty rukou se dotýkat zevnitř nohou v oblasti kolen až tak, že kolena tlakem od sebe oddaluji (nohy se odmítají). No a různé pohupování se nevylučuje. Ale to je již dost náročné cvičení stability. A za začátku bolí. Ale šlachy, svaly, klouby,… si časem výskají radostí 🙂

    Odpovědět

  2. Takhle sedím skoro pořád, co vím, tak to mnoho lidí ani neudělá…, myslím aby zůstal v dřepu a měl paty na zemi a neseděl pouze na špičkách. 🙂

    Odpovědět

  3. Ja mám výzvy rada…. pravidelne športujem, behám… a aj drepujem 🙂 nohy v pravom uhle a chrbát rovno…. 🙂

    Odpovědět

  4. mam problem dat nohy v smere tela, hned spadnem, a nemam kde dat brusne svaly 🙂 ked dam nohy v smere do bokov tak drep dam aj brucho ma miesto ale vydrzim tak 1 minutu a mam dost. S klasickym drepom problem nemam

    rozhodne ma to zaujalo a aj trochu nastvalo taka jednoducha vec a nedam 😦

    Odpovědět

  5. Držím ti palce máš asi silnou vůli něco dokázat a hlavně v tom vytrvat.Taky bych to zkusila ale bohužel mám odepsané kolenní klouby pro mně se loni stalo malým vítězstvím že jsem z kamarádkami zvládla jít do lesa na houby a ujít 10 km v tu chvíli jsem byla nejšťastnější člověk že jsem to dokázala.

    Odpovědět

  6. V Myanmaru takto vegetoval úplně každý. Postávat na ulici? Radši si pánové do kolečka dřepli a v diskuzi pokračovali vesele dál. I místní trhy se odehrávaly na zemi, takže prodejci celé dopoledne prodřepěli a ani tak nepotřebovali žádné vybavení jako stůl a židli. A já jsem to chtěla vyzkoušet taky, a tak tento komentář píšu ve dřepu 😀 Ale odesláním to pro mě končí, nevím kam píchnout ruce, aby to pro mě bylo pohodlné? Respekt, že jsi dal 30/30 🙂

    Odpovědět

    1. Rád slyším, že tomu tak opravdu je! 😀 Budu-li v budoucnu znovu mluvit o 30/30, s dovolením tam dám citát z tohoto komentáře, ju?

      Kam s rukama? Buď podložit paty učebnicí, nebo se třeba chytit za nohu stolku 😉

      Odpovědět

  7. Nedokážu si představit, že bych pak ráno v tramvaji seděla v dřepu. 😀 Ale je vidět, že to nějaké účinky má. Já bych to asi nevydržela, mám slabou vůli. Patří ti obdiv, já bych tohle nezvládla. 🙂

    Odpovědět

  8. Já si také myslím, že bych to nedal, protože nejsem ani tak silný na to, abych to ndal, jak fyzicky, tak psychicky. Hned jak mi před 30 dny na e-mail přišel e-mail o tom, že se pokoušíš o nějaký asijský dřep, koukl jsem se na video a zkusil. Výsledek? Hned jakmile jsem si dřepl, spadl jsem a tak pořád dokola, myslím si, že to není pro mne.

    Danieru No Kashikoi (Danieloid)

    Odpovědět

    1. Naopak… O to víc to pro tebe je 😉 Každý máme sice jinou startovní pozici – někdo to dá hned a nemá problém, jiný padá… Každopádně když se alespoň pokusíš (například se zády opřeš o zeď) a věnuješ tomu ne 30, ale třeba jen pět minut denně (nebo i jen minutu), tak postupem času opravdu poznáš rozdíl 😉

      Odpovědět

  9. Tak u tohoto si myslím, že to nedám. Zatím zápasím i jen s myšlenkou sednout na kolo a šlapat. Je to ale blok, který ve vhodnějším prostředí odbourám. Denním cvičením si protahuju šlachy a mělo by to jít. Je to jenom nevíra v to, že to udělám.
    Hluboký dřep SI MYSLÍM ŽE NIKDY NEDÁM. Ale jak vidím, taky jsi zpočátku nevěřil, vstával. Zatím to mám tak i já. A vidím, že to jde, dokonce jsi dal svoji spokojenou fotku. Začnu na tom pracovat a to hned dnes. Možná bude potřeba hlídač, abych se nezhroutila dozadu a troufla si na víc, ale zkusím. Mám horší podmínky – nohy mají větší vrstvu kunerólu, ale při dnešním cvičení jsem si ověřila, že se při sedu „rozhrne do stran“ – je to už stařecký sádlo a vetché svaly 😉
    Jo a hlásím, že jsem včera zjednodušila, co jsem slíbila. Rouna jsou pryč a hledám, do čeho je pod střechou nad vejminkem zabalit, aby na ně nepadal binec ze střechy. Možná bude stačit jen povlak na peřinu :-))

    Odpovědět

    1. Úžasné! Máte můj obdiv, jelikož si dokážu těžko představit, že by moje babička pracovala s myšlenkou zkusit hluboký dřep. 😉 Do začátků doporučuji si sednout zády k pohovce (nebo ke zdi) a případně se i jemně opírat. Osobně jsem vždy natáhl ruce dopředu (abych se vyvážil) a když to nestačilo, tak jsem se jemně uchytil třeba za nohu stolu, který byl přede mnou 🙂

      Odpovědět

      1. Dobrá rada nad zlato Patriku, já ani s oporou za zády, to nemám chuť zkusit, ne že bych to nedokázala, jen jsem líná jako veš v kožichu a tenhle nápad, někde někdo na WordPressu dneska také měl a hned mě napadlo, že to budou lidé zkoušet.

        Odpovědět

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s