V:04 Jsem za Tebe vděčný!

Neuspěl jsem…

Ne že bych úplně proletěl, ale prostě jsem nedokázal nikomu do očí říci: „Jsem za Tebe vděčný!“

Prvních pár dní jsem svému okolí vděčnost říkal nepřímo. Například: „jsem vděčný, že jsem s tebou mohl strávit odpoledne“ nebo „jsem vděčný za tu kešku, co jsme našli.“

… ale to bylo ze začátku, pak jsem na svou výzvu naprosto zapomněl.

Výzva :05 se tedy odsouvá… 🙂

Hodlám po dalších deset dní každý den „ocenit něčí existenci“!

Může se jednat o větu „mám tě rád“, „jsi super kámoš“ či „díky za to odpoledne s tebou“.

Udělal jsem si jednoduchou tabulku, kde si ke každému dni napíši, komu jsem vděčnost projevil a jak.

Držte mi palce!

… prosím.


Kdy Vy jste naposledy někomu řekli, že ho/ji máte rádi?

Patrik


Máte rádi mé výzvy? Podělte se s nimi se svými kamarády 😉

Advertisements

8 Comments

  1. Vyjádření vděku?
    – Nó, třeba kdesi na mostě nápis vápnem: „Jéňo, děkuji že jsi“.
    – nebo po 30ti letech: „Dnes se ti oběd povedl.“ „Vyšokovaná“ žena na to: „Co se děje?“ Odpověď manžela: „Nic, bude padat sníh“ …
    atd. atd. …. 🙂

    Odpovědět

  2. já myslím, že se člověk hned nemusí pouštět do takových silných slov, už jenom uvědomit si něco takového a chovat se podle toho je super. a navíc, každej není stvořenej na takovýhle řečičky, já třeba to vidím jako zbytečný

    Odpovědět

    1. Každý je jiný, s tím souhlasím 🙂 Osobně také nejsem na takové řečičky stavěný, a právě proto mám tuto výzvu, abych svou stavbu trochu upravil 😉

      Odpovědět

    1. Ano, mám 😉 a velice si jich cením, jelikož mě podporují v tom, abych na blogu pracoval dál… Což mi připomíná, že dlužím ten článek o „pěti jazycích lásky“, že? 😀

      Odpovědět

  3. Ale Patriku, neboj se říct, na co každý čeká! Tabulku se záznamy o „frekvenci vyznání“ beru jako berličku, abys nezapomněl, že to tak je. Můžeš to říct i labuti na vodě, šikovnýmu dítěti, které potkáš, pochválit psa. Je to taky ocenění toho, že je. Nechápu, proč se bojíme slov s tímto vyznáním. Někdy je to pracný, ale nakonec je to jen zadívat se do očí, nadechnout se a ZŘETELNĚ říct, co chceš. Já to raději dělám častěji, abych nezapomněla, že na to čekáme všichni. Jak už to bude vyslovený, spíš si zapiš radost, kterou to vyvolá. Počítá se do toho i pohlazení, pochválení oběda kuchařkám, oběda i sobě. Je to o tom SLYŠET UZNÁNÍ, i kdyby to bylo jen jednou větou. Důležitý je říct to do očí a uvidíš radost. Možná překvapení, možná nevíru, že to myslíš opravdově. Rozhodně tam bude i uznání, že to CHLAP DOKÁŽE ŘÍCT.
    Začni třeba tím, že to zkusíš na mě 😉 Já taky čekám a čekám a čekám. Moc toho neslyším a ráda bych slyšela.
    Přeju ti co nejvíc pochval za projevení díků a sympatií, za pochvaly, radost 🙂

    Odpovědět

    1. Udělala jste mi obrovskou radost tímto obsáhlým komentářem 😉 Bohužel je to tak, jako bych se bál vyjádřit prosté „díky“. Právě o tom má být tato výzva – otevřít se. Vůbec mě nenapadlo, že to může být i tak prosté – „jen“ někoho pochválit (například kuchařku)… Pomohla jste mi pootevřít mé oči. Jsem zvědav, o co budu „moudřejší“ za těch 10 dní 🙂 Mějte se krásně

      Odpovědět

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s