Povídka: Nestřílej!

Byl sychravý jarní večer a já držel v náručí svého nejlepšího kamaráda. S každým jeho výdechem z něj unikal kus jeho duše. Pomalu mi odcházel na onen svět a já už s tím nemohl nic udělat. Zpackal jsem to. Tohle se vůbec nemělo stát!

sporťáček

Kdybych Vám měl vyprávět vše, co se odehrálo toho dne, asi bych Vám vzal veškerý čas, proto to trochu zkrátím. Ale nebojte, o nic důležitého nepřijdete.

Zápletka příběhu začíná v prodejně vozů Chevrolet, kde jsem si už dávno vyhlédnul rudého krasavce, takový sporťáček bez střechy. Ten osudný den jsem si ho konečně pořídil a s nosem nahoru a rukou opřenou o dveře jsem se vezl skrze město. Nebylo sice nejtepleji, ale to mi vůbec nevadilo. Užíval jsem si ten pocit svobody. Jenže nejen já, ale i moje kára začala žíznit, a tak jsem přizastavil u benzinky a dotankoval plnou.

Pomalu jsem si to dokráčel dovnitř, abych zaplatil. Ale co nevidím, někdo mi leze do auta! Zrovna jsem měl v rukou rozevřenou peněženku, tudíž jsem rychle vytáhl hrst bankovek, hodil je po obsluze a už jsem si to mazal z dveří ven.

Zlodějíček byl posera, naštěstí. Když uviděl, jak se k němu vrhám se svými poctivými dvěma metry, nechal auto autem a pelášil pryč. Šťasten nad svou výhrou jsem sedl do fára a zamířil k domovu. Svého miláčka jsem už nehodlal opustit. Začal jsem se o něj strachovat.

Po příjezdu jsem si sedl ke krbu a hluboce rozjímal, jak případné další nenechavce odeženu od svého Chevyho. Když nad tím zpětně přemýšlím, začal jsem být paranoidní a mimo smysly. Že by mě to auto tak ovládlo?

Ano, ovládlo. O několik minut později jsem totiž uslyšel klapnout dveře od garáže. Zatemnil se mi mozek. Přestal jsem uvažovat, vzal do ruky pušku po dědovi, která visela nad krbem, a šel jsem na škodnou.

„To auto je moje!“ zakřičel jsem při vstupu do garáže. Já kretén si ale neuvědomil, že ke mně má přijít můj dobrý kamarád. Byl zvyklý ke mě chodit zadem, ale to já v potaz nebral. Když jsem uviděl tu temnou siluetu, vystřelil jsem. A bohužel jsem neminul.


Patrik

Reklamy

4 Comments

  1. Supeeeeer, konečně si opět začal psát! 🙂 Nevadilo by ti, kdybych ti to dílo malinko okomentovala? 🙂
    Z pohledu čtenáře mě však udeřila věta: „Kdybych Vám měl vyprávět vše, co se odehrálo toho dne, asi bych Vám vzal veškerý čas, proto to trochu zkrátím.“ Z té věty mi připadá, jako kdybys napsal, tahle povídka za moc nestojí. A to by byla škoda ne? 🙂
    Jinak perfektně si mě napnul tím začátkem, to teda 🙂 Představovala jsem si, že tam bude nějaká přestřelka, díky níž mu zemře jeho nejlepší kamarád(což bývá dost ohrané téma) a ono tohle! 🙂 Chválím! 🙂

    Začátek: 1 (mám ráda, když je ze začátku něco takového)
    Dodání obrázku: + (líp se to čte, když je dílo s obrázkem) 🙂
    Délka: Chápu, že si napsal něco po dlouhé době a jedná se o povídku a nechtěl si, aby to pro čtenáře bylo příliš dlouhé, ale i tak bych se víc rozepsala a víc napínala čtenáře 🙂 … 2
    Věty, které se mi líbily: +
    „Byl sychravý jarní večer a já držel v náručí svého nejlepšího kamaráda. S každým jeho výdechem z něj unikal kus jeho duše.“
    „Zápletka příběhu začíná…“ (tohle já nepoužívám a pokud si vzpomínám, tak by to ve škole asi ani nevzali, kvůli opakovanému používání, ale mě se to líbilo!)
    „…hrst bankovek, hodil je po obsluze a už jsem si to mazal z dveří ven.“ (je zajímavé si to představit) 🙂
    Děj: 2
    (napínavost)
    Závěr: 1- (proč si to jen ke konci malinko víc nenapínal?)

    Celková známka: 1-
    (hodnocení jako ve škole, dva plusy=1)

    Odpovědět

    1. Mockrát díky za kritiku, ta je základem všeho… Každopádně se musím přiznat, psal jsem to ještě před maturitou, takže je to pár měsíců staré 😉 Objeví se tu ještě jedna šuplíkovka, a pak snad i něco nového, což bych strašně rád… Dokonce už mám pro ni pár myšlenek, jen to dát dokupy. Drž mi palce, prosím.

      Odpovědět

      1. Držím… držím a těším se 🙂
        Tak to chápu, když to bylo před maturitou.
        No, vím že jsem s tím asi malinko otravná, ale nemrkneš někdy na můj blog, co mám s přítelem? 🙂
        Například na povídku Hledač světla, nebo na Kratyho songy? 🙂

        Odpovědět

        1. Na blog se samozřejmě sem tam podívám… Songy mě moc nechytly, holt mé uši mají radši něco jiného. Co se povídek týče, vím, že tam jsou, jen co si najdu čas, také ti dopřeji trochu kritiky 😛

          Odpovědět

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s