Konverzace s ufonem

Začít konverzaci s někým, koho dobře znám, není problém – prostě pozdravím, křiknu, jeknu či na sebe jinak upozorním. Jenže…

… co když hodlám oslovit někoho cizího?

Jak vůbec začít? S tímto mám obrovský problém… a je to ovlivněno hlavně tím, že jsem dost nekomunikativní člověk… Zde je deset tipů, které vyzkouším! 🙂

Pravidelní čtenáři už vědí, že mám rád výzvy… A toto je výzva (pro mě) dakeko těžší! 🙂

Možná také znáte ten nutkavý pocit oslovit někoho, kdo nám padl do oka. Sám se častokrát dostanu blízko k člověku, který jen tak sedí a kouká do prázdna. Touha oslovit sílí, ale já se neodvážím… A pak lituju.

Vždyť co můžu ztratit?

a) když to nevyjde, už osobu (s velkou šancí) nikdy neuvidím

b) když to vyjde, vytvořím na světě zas o trochu radosti víc

1/ „To je ale krásná propiska/krásný prstýnek/atd.“

Když začneme konverzaci zmíněním něčeho osobního, většinou se o dané osobě dozvíme víc… 🙂 Sice „zaútočíme“ do osobního prostoru, ale málokdy se stane, že bychom byli nevítáni. Tento způsob „nakopnutí“ konverzace je nenásilný a kdo ví, třeba o dané věci uslyšíme báječný příběh!

2/ „Nevíte, jak se dostanu na nádraží/poštu/radnici?“

Pokud osoba doslova není ignorant, odpoví 😉 A jak jednou začneme konverzaci, můžeme ji „protahovat“… A optání se na doprovod je nejlepší cesta, jak to celé zakončit 😀

Na cestu se ptávám často, přece jenom zkratky skrze lesy znají nejlépe jen a jen místní 🙂 Osloveného potěší možnost pomoci a opravdu není problém navázat konverzaci…

3/ „Mohu vám pomoci s tou taškou/dveřmi?“

Nabídnutím pomoci vždy vytvoříme dojem přátelské osoby, což se hodí 🙂 Samozřejmě to nesmíme přehánět, ne je ne a basta 😀 Pokud má ale daná osoba těžký den, ruka navíc se vždy hodí.

Sám jsem jednou při cyklovýletě nabídl pomoc starší paní odvézt vozík s vodou od studánky až do vesnice. Povídali jsme si o jejím životě, cestovaní a kde je co krásného v okolí… Krásně mě hřálo u srdce a dověděl jsem se mnohé.

4/ „Co říkáte na tu (divadelní) hru/film/knížku?“

Konverzace se také dá navázat optáním se na cizího názoru. Lidé většinou rádi šíří své názory (sám se tomu nebráním 😀 ) a pokud i my máme na věc svůj názor, diskuse je takřka zaručená. Jen je tedy potřeba mít určité vědomosti, jinak se „nachytáme na hruškách“ a konverzace bude „tatam“…

5/ „Tvůj blog/tvá hudba/tvé kresby jsou zajímavé.“

Nemusíte rovnou vynášet něčí tvorbu do nebes, každopádně tento způsob zahájení konverzace je dobrou známkou zájmu z vaší strany. Je zde ale takový zádrhel, i my bychom měli mít nějakou podobnou zálibu, aby konverzace mohla růst 🙂 Také naše komplimenty musí mít určitou váhu a zaměření, jen tak chválit a obdivovat je po chvíli otravné…

6/ „Mám pro Vás zajímavou příležitost.“

Na příležitosti lidé slyší, jen jde o to, co můžete nabídnout 😀 Pokud je daná osoba v něčem zběhlá, můžete se jí optat, zda by vás danou věc nenaučila. Osoba se v takové chvíli cítí pro vás důležitou, což pomáhá budovat konverzaci, ale těžko si představuji, co bych já nějakému svému vrstevníkovi na ulici mohl nabídnout 😀 Napadá alespoň vás něco?

7/ „Stalo se mi něco nepředstavitelného.“

Pokud se na nic nezeptáte, musíte něco říci… Nabídnutím lákavého a poutavého příběhu vytváříte pocit, že jste otevření, zajímaví a co nejlépe – zábavní. Chce to ale určitou úroveň rétoriky a odvahy 😀

Hned dneska zkusím někoho – kohokoliv oslovit 🙂 Vždyť o co mohu přijít?


Jak reagujete, když Vás osloví „ufoun“? ❓

Patrik

Advertisements

8 Comments

  1. Pěkný a pravdivý článek 🙂 Oslovení není samo o sobě nic extra složitého, jen jde o to překonat tu psychickou hráz, která ti říká něco ve stylu „Nedělej to, budeš za dem*nta!“ Což se snadno řekne, ale hůř udělá. V reálu je ale úspěšnost hodně vysoká a to z prostého důvodu – není konkurence. Hoši se bojí a to je výhoda pro nás odvážnější, kteří získáváme cenné body.

    Osobně předtím, než dojde k samotným možnostem oslovení, doporučuji „rozehřátí“ v případě, kdy si člověk fakt není jistej. Ptát se žen na úplně elementární otázky. Jen se zeptat a s poděkováním odejít.
    „Kolik je hodin?“
    „Kudy se dostanu tam a tam.“
    „Kolik prosímvás stojí to kafe, já tam moc dobře nevidím.“
    atd.

    Člověk si tím nacvičí správnou intonaci hlasu, práci s dechem i mimikou. Pak jde s přibývající jistotou nabalovat další a další konverzační části a být více odvážnější 🙂 Jen to chce praxi a čas.

    Tady pro srovnání a inspiraci přidávám svůj článek, jak k tomu někdy přistupuji já :-p http://www.lamic.cz/2015/09/10-pripadu-balice-lamice-aneb-jak_28.html

    Odpovědět

      1. Vůbec nemáš zač 🙂 Třeba tě to trochu inspiruje.

        Já si osobně myslím, že oproti začátkům jsem udělal solidní pokrok. I když je ještě stále co pilovat. Jen to chce fakt na to jít postupně a smířit se s tím, že neexistuje nikdo se 100% úspěšností a odmítnutí je naprosto normální věc 🙂 Dnes se mi i třeba stane, že cizí lidi – řidič v autobuse, prodavačka v obchodě – sami nahodí konverzační téma a je na mě, jak zareaguji. Když si člověk věří a má dobrou náladu, lidé to na tobě tak nějak poznají 🙂

        Odpovědět

        1. Me se libilo, kdyz jsem pozdravil prodavacku, popral ji pekny den a ona na me: „Vy se alespon usmivate“… Me to tak zahralo u srdce! 😀 A nebo, kdyz jsem dnes nabidl pomoc jednomu staremu panovi… a on pritom nic nehledal 😀

          Odpovědět

          1. On ten úsměv dělá hrozně moc. Já tomu dříve moc nedával, ale odkoukal jsem to od kamaráda, jak s ním vhodně pracovat 🙂 Ne každej to dobře umí, jakkoliv blbě to zní. Na to téma možná i sepíši článek.

  2. V tomto mám jasno a řekla bych, že používám všechno a bohatě rozvité. Mám spíš problém s tím přestat s hovorem a druhý si rozhovoru moc neužije. Ale už s tím začínám něco dělat.
    Pokud máš potřebu s někým navázat kontakt, udělej to. Ty se asi do někoho nenaboříš. Ale i mírná forma oslovení zabírá. Hlavně se nebát a neváhat příliš. Jak jsi napsal: bud dostaneš do ní nebo po ní. Jsme tvorové společenští a ty jsi mlaďoch, který se třeba má potřebu učit či poučit. Tak to zkoušej. Přeju ti co nejrozmanitější známosti, které jsi se nebál oslovit 😉

    Odpovědět

    1. Děkuji Kitty 😉 Kolikrát, když jsem někoho oslovil, tak do dopadlo úžasně! 😀 Jednou mě to vedlo k projížďce úžasným autem, jindy krásně stráveným večerem na pláži… A přesto se bojím 😐

      Odpovědět

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s