Deník: nezbytnost?

onepatas deník

Každý kapitán má povinnost vést lodní deník…

Lodní deník je pro plavbu na lodi nutnost. Zaznamenává se do něj poloha, kurz, stavy budíků, kolize… Proč? Protože je to jediná možnost, jak zpětně něco dohledat. Stala se na moři nehoda? Lodní deník je jedním z důkazních materiálů. Ztratili jste se na moři? V dobách bez GPS byl jedinou záchranou lodní deník… a polárka.

My jsme kapitány svých životů, plujeme tímto světem. 🙂

A schválně, kdo z nás si vede deník?

Můj první lodní záznam je datován k 14. červenci 2012, kdy jsem do prvního sešitu, co byl po ruce, napsal:

Den první. Dnes je 14. 7., krásný den, venku je sice jak kdyby mělo opět pršet, ale co. Asi před dvěma dny jsem se rozhodl změnit svůj dosavadní život

A tak dále a tak dál. Vůbec jsem netušil, co psát… nějak jsem však začít musel a jsem rád, že mi nedokonalost uvítání deníku nezabránila v tom si jej vést. Když to tak shrnu, tak první měsíce jsou doslova psaní o tom, jak sleduji televizi, hraji počítačové hry a sem tam jezdím na kole 😀

Psaní pro mě bylo něco nového. Stále ve mě žil názor, že deník si přeci píší jen puberťačky, aby se vypsaly ze svých lásek k hercům a zpěvákům – a tak jsem deník schovával. Ať už pod matraci, za postel či pod koberec. Ještě dnes díky tomu voní omítkou 😀 Jenže…

Co se schovává, to se najde – a co se najde, to člověka zajímá.

Zjistil jsem, že daleko lepší je nechat jej splynout s ostatními sešity, papíry a složkami na stole. Sice je to na první zamyšlení rizikové místo, avšak na druhou stranu jeho nalezení neprobouzí tak silnou touhu jej číst či šířit dál.

Deník se pro mě za tu dobu stal nezbytností. Dokonce krásně reflektuje to, jak jsem dané období prožíval. Když totiž jen přežívám ze dne na den, tak nemám o čem psát – tudíž jsou mezi jednotlivými zápisy propasti dnů. Naopak v opačném případě je zápis takřka denno-denně 🙂

A proč si vlastně deník vedu?

  • Zaznamenávám svůj život. Nepíši každý den, kolikrát vynechám i týdny, přesto mám sepsaný svůj život od léta 2012 a řeknu vám, je to úžasný pocit. Silné momenty, napnuté emoce, hlubokomyslné myšlenky, zážitky i každodenní maličkosti… To vše se v deníku objevuje.
  • Inspiruje mě. Každý z nás máme své plodné dny a tehdy máme úžasné nápady, co bychom jednou mohli či chtěli udělat… Jenže častokrát to zavrhneme s tím, že je to moc snové, že třeba někdy v budoucnu. Žel to však zapomeneme. Pokud se o toto podělím s deníkem, kdykoli se k tomu mohu vrátit. Divili byste se, kolik zajímavých vizí mám na papíře.
  • Stabilizuje mé nálady. Jsem docela nestabilní povahy a právě deníku předávám své emoce, ať už pozitivní či ty hodně málo pozitivní 😀 A kdykoli mám pocit, že můj život nemá smysl, že jsem k ničemu, stačí si otevřít deník a trochu si počíst… Hned mi je jasné, že k zoufání nemám ani ten nejmenší důvod.
  • Pomáhá mi se otevřít. Dlouhou dobu jsem měl problém vyjádřit své pocity (a stále častečně mám 😀 ), proto jsem měl také takový strach, že deník někdo najde… Ale jak plynul čas, došlo mi, že se nemám za co stydět. No a co, tak se mi líbila ta a ta slečna, udělal jsem tu a tu chybu či jsem někomu úmyslně ublížil… To je lidské. Dokonce jsem se o deník s dvěmi osobami podělil. Neskutečně jsme se nasmáli. Cítil jsem se jako bychom sledovali dokument o mém životě 😀

Chtěli byste dát deníku šanci?

Tak to mám pro vás pár tipů 😛

  1. Nedovolte, aby vám bránila nerozhodnost. Hledat ideální notes, nejúžasnější propisku či dokonalý způsob psaní je ztráta času. Deník má sloužit nám, nikoli my jemu. Nebojte se vzít to, co je zrovna po ruce. V čase se vše mění, a tak si ideální formu najdete 😉
  2. Neschovávejte jej. Jak jsem psal, je to hloupost. Nic není ukryto tak, aby to jednou nemohlo být objeveno. Klidně svůj deník nechte jen tak na stole.
  3. Popřejte čtenáři pěkné čtení. A to hezky na úvodní straně!
  4. Nebojte se experimentovat. Máte chuť psát deník jinak? Hurá do toho. Nemáte svou oblíbenou propisku s kterou vždy píšete? Nevadí, vezměte si jinou. Nedovolte formě aby vás svazovala.
  5. Nový deník teprve až dokončíte starý. Velkou výhodu deníků vidím v tom, že jej mohu uchovat. Bylo by tedy k ničemu, kdybych stále měnil sešity a každou chvíli psal jinde. Deník měním buď na konci roku či když jej až celý popíši. A vám bych doporučil to stejné.

Opravdu stojí za to, dát deníku šanci. Je totiž stejně úžasný jako myslánka, kterou Brumbál (ten starý dědula z Harryho Pottera) používal na odkládání přebytečných myšlenek. K daným momentům svého života se totiž můžete kdykoli vrátit, navázat na ně, potěšit se jimi či se z nich poučit 😉

Zkusili jste si někdy vést deník? 😛

Doufám, že nejsem jediný, kdo pluje na vodách života s lodním deníkem…


Napište přesný den a já zde zveřejním svůj zápis 😛

Patrik

Reklamy

31 Comments

  1. Denik jsem poprve zkousela psat kdyz mi bylo asi 8,ale vzdy jsem napsala par stranek a pak konec.V deseti jsem zacala psat znovu a uz me to nepustilo,denik si pisu dodnes,je mi 23,a myslim, ze s psanim jen tak neprestanu.Nemam v denicich kazdy den, kolikrat tam mam takove mezery,az me to obcas stve,ze jsem si tou dobou nepsala,to az posledni dobou se mivam alespon castecne zapisky temer z kazdeho dne.A je to fajn,kolikrat si na neco nemuzu vzpomenout,nebo i nekdo jiny nad necim premysli,jak to bylo a tak kouknu do deniku a zjistim,jak to bylo.Mam tam vsechno mozne,od veci,co jsem mela k obedu az po me plany,sny,myslenky.Deniku se muzu vzdycky vypsat,kdyz potřebuju, je to vlastne takovy dalsi pritel.

    Odpovědět

    1. To je úžasné! Třináct let… Mám to podobně. Né že bych vše zapomněl, ale vzpomenout si datum seznámení se, prvního polibku… To bych asi zpětně nedal 😀 😀 Občas mám ale pocit, že mi sice deník pomáhá vědět svou minulost, ale jelikož si to píšu, tak to zapomínám – mozek tu informaci přeci nebude držet, když ji drží deník…

      Odpovědět

      1. Nad tim jsem nikdy nepremyslela, mozna na tom neco bude.Ale zas kdyz si to prectu,tak si to vybavim,nebo si diky tomu vzpomenu na jiny veci 🙂

        Odpovědět

        1. Je krásné si jej pročítat znovu a znovu… Člověk se kolikrát zasměje 😀 Třeba tomu, že se v deníku stále opakuje věta „musím omezit PC“ nebo „měl bych ji pozvat ven“ 😀

          Odpovědět

          1. No to jo, já si občas říkam, jak jsem něco takovýho mohla napsat 😀 Nedávno jsem si dávala deníky dohromady, a četla pár stránek z těch úplně prvních…. no nešlo se nesmát 😀

          2. 😀 😀 Není čistější smích, než když se člověk zasměje sobě… Máš v denících nějakou oblíbenou větu?

  2. Deník si vedu už nějaký ten měsíc. A ano, je to úžasná věc. Jak jsi psal o těch námořních denících – čirou „náhodou“ (-> věřím, že náhody neexistujou, ale tak, je to formulka zdejšího světa) jsem si pro tento účel koupila sešit s moc pěkným designem – loď, kompas, ptačí brk a nápis: „Note explorer, Old Ways“. Uhranul mě.
    Kamarádka si takhle psala a psala, a zjistila, že vlastně jsou v jejich zápiscích i nějaké cizí myšlenky, no po chvíli „pátrání“ zjistila, že je to její vedení od Vesmíru (asi mě teď nikdo nechápe, kdo to čte :D) – vedení, co má dělat, co udělat jinak, atd. aby měla lepší život. Od té doby razím heslo, že psaní deníku je taková forma meditace, člověk se pohrouží sám do sebe, do svých pocitů a píše, píše, píše.
    Na světě je přece jen krásně. ♥

    Odpovědět

    1. Škoda, že zde ke komentářům nelze připojit fotou, hned bych si jednu vyžádal 😀 😀 Je to dobrá „náhoda“!

      A ano, s tím vedením tu něco bude… Zajímavé je svůj deník s někým jednou za čas posdílet. Docela to otvírá oči a i srdce.

      Odpovědět

  3. Deníky? No něco jako první deníky jsem vedla někdy kolem r. 1968, lepila jsem tam výstřižky z dění kolem hokeje, v dalších výstřižky s poznámkami k hercům, filmům,…netuším, jestli bych je ještě našla.
    No a klasické deníčky následovaly někdy od r. 1972. Psala jsem je celkem pravidelně až do doby, než se mi narodily děti, pak nebylo tolik času je vést. Bohužel ani dětem jsem je nezavedla. Občas se k těm textíkům vrátím a na mnohé si díky tomu vzpomenu.
    Určitou podobnou formu deníčku – textů jsem napsala a uložila vloni, kdy jsem chtěla, aby si jednou mé děti mohly přečíst to, co jsem nebyla schopna jim o svých činech vysvětlit osobně.
    Také když jsem psala rodinný „rodokmen“ či strom, u jednotlivých členů rodiny jsem psala i poznámky o jejich životě, o tom, jakými se mi jevili, drobné události z jejich života,,…i to je jakási forma deníčku 🙂

    Odpovědět

      1. Začala jsem kdysi, když mi umírala sestřenice a já jí chtěla udělat radost a ve stejné době jeden vzdálený příbuzný, zde od nás, chtěl některá data z naší větve rodinného stromu, že mi za to poskytne data z jejich větve.
        Začínala jsem dle dat z bible, které byly psány na první straně a poskytla mi je v němčině teta. Nechala jsem je přeložit a začala s daty narození, úmrtí a bydlišti svých prarodičů. Od nich se pak odvíjelo vše ostatní, to znamená zpět v čase jsem z dědovy strany evidovala jeho předky i potomky až k mé generaci. Tato data jsem pak poskytla v rodině svým sourozencům a také bratrancům, aby si mohli tyto stromy vést již dle svých větví. Jednou to dám znova dohromady a poskytnu kopie svým dětem, či vnukům, aby mohli vést dále svou evidenci, budou-li mít zájem.
        U některých dat od onoho příbuzného jsem dostala i údaje o bydlišti, byl-li kdo z nich láník, půlláník, či domkař, je tam i údaj více než 100 let starý o člověku stejného jména, jaké měl můj otec, který se oběsil (důvod však tam uvedený nebyl,…), kdosi tam měl i schovance (dnes by to byl nejspíš adoptovaný syn), no a já o těch, které pamatuji, psala něco o jejich zaměstnání, nemocech (vida, cukrovka se tam táhne již více generací, mě se zatím vyhýbá).
        Vždy, když jsem začínala nový, rozšířený list dalších členů rodu, začínala jsem od posledního člověka uvedeného na předchozím listu, nebo tak nějak podobně, aby to mělo návaznost a další čtenáři se v tom vyznali. A pokud by poznámky k některému člověku byly obsáhlejší, tak je uvést s jeho jménem a daty na zvláštní list.
        No a mám tam i jednu rodinnou pověst, která jde zpět přes 13 generací, to znamená, těžko ji dokázat 🙂 Ale pro zajímavost ji tam uvádím i s daty člověka, od kterého ji mám.
        Také je dobré popsat zvolené a používané značky, aby bylo na první pohled zřejmé, že třeba + mezi dvěma jmény značí manžele a pokud je tam uvedeno datum, tak je to datum sňatku. A křížek znamená úmrtí, případně i s datem úmrtí, hvězdička s datem je datum narození.
        No a šipkou od manželů vedu k jejich dětem, případně šipka k nim vede zase od jejich rodičů,….
        Ale jsem amatér, toto již hledají a sestavují profesionálové, jsou na to snad i programy, které umí najít data v archívech, ale ty programy neznám.
        A ani se vlastně dál nepouštím (hlouběji před rok cca 1650, odkud mám nejstarší jméno a datum).
        Jako děcko jsem byla zvědavá a babičky jsem se vyptávala, jak se jmenovala za svobodna, jak se jmenovala za svobodna její matka a další a další. Stala se z toho taková hra, kdy si babička vymýšlela dál a dál jména svých praprapra…rodičů 🙂
        Člověk se dozví dost zajímavého o svých předcích a já se navíc dozvěděla, že tu u nás mám z vedlejších větví řadu příbuzných, i když jsem si myslela, že díky dědovi, který byl sirotek, zde nikoho nemám. Tehdy mne to hodně potěšilo. A když ty lidi potkávám, uvědomuji si i fyzickou podobu s členy mé užší rodiny 🙂
        Zdravím 🙂

        Odpovědět

        1. Jo a řadu dat jsem získala z kopií dokumentů, kdy děda s rodinou musel dokumenty prokazovat jeho český původ, aby rodina nešla po 2.sv. válce do odsunu (jeho manželka, moje bábi, byla Rakušačka, tak se jednalo o smíšené manželství a bylo potřeba dokázat, že on je Čech a nezřekl se toho)

          Odpovědět

  4. Deník jsem zakládala letos s příchodem nového roku a mohu hrdě prohlásit, že mi zatím vydržel asi nejdéle. Je to takový růžovo-bílý zápisník, který jsem kdysi vyhrála na recitační soutěži. Je to příjemné, pomáhá mi to urovnat si věci v hlavě a přesně jak říkáš – zajímavé nápady, které nechám uležet a později se k nim můžu vracet.
    Skvělý článek 🙂

    Odpovědět

  5. Deník jsem psala asi kolem 12 let, ale pak mi došlo, že by ho mohli rodiče najít a mé psaní v něm by se jim nelíbilo. Tak jsem jej zničila. Pak mne napadlo asi někdy v 35 letech sepsat si svůj život v zážitcích a situacích, ale to jsem se taky brzy zasekla z podobného důvodu, nechtěla jsem někoho ranit. No a nyní je mým deníčkem soubor fotek, od doby, co mám digitální foťák, to je 12 let. Tam je vidět, co jsem dělala, kde jsem byla a co mne zaujalo. No a blog je taky něco jako deník.

    Odpovědět

    1. Dvanáct let? =O Od kolika jste si jej vedla? Fotím také rád, něco málo mám i na onepatas.rajce.idnes.cz, zbytek fotek jsem buď sám smazal, nebo je postihla katastrofa – při přesunování záloh mi vyhořel flash-disk, a tak jsem o většinu přišel 😦 A jak vnímáte to, že jste deník zničila? 🙂

      Odpovědět

      1. Jak to vnímám? Jako očistu. Jako zničení dokladu mých myšlenek, které by se po letech neměly vyzdvihovat. Ono každé psané slovo může vyznít při čtení zcela jinak, než bylo napsáno. Nakonec, co jsou myšlenky? Myšlenky jsou minulost. Všechno jednou pomine. Nic není trvalé. Nic není neměnné. Dneska při velkém množství informací o čemkoliv je vlastně zbytečné psát to, co tu už bylo. Vlastně i blog je taková zbytečnost. Myslím, že může pomoci pisateli při psaní, při utřídění myšlenek. A u někoho může nějaký článek udělat u něj otisk, že se z něj může poučit nebo něčemu přiučit.

        Odpovědět

  6. Pamatuju si, jak jsem si kdysi psala deník, jenomže jsem se bála, že to někdo najde. Tedka toho trošku lituju, ale nikdy není pozdě začít si psát další 🙂

    Odpovědět

      1. Jak se znám, tak bych si to pár dní pilně psala, ale potom by mě to asi omrzelo 😀 Na blogu se vypíšu více 🙂

        Odpovědět

  7. Hmm, dennik. Začala som si denník písať asi päťkrát, zakaždým som to vzdala. A prečo vlastne? Unudilo ma to. Popravde ja svoje pocity, občas i zážitky (ktorý je ale šeredne málo, vďaka môjmu životnému štýlu…), dávam do svojich „diel“. Keďže mi písanie príbehov o „iných“ ide jednoduchšie, tak využívam skôr takúto formu než denník. Okrem toho, moje denníky boli vždy totálne deprimujúce, a keď som ich spätne čítala, tak ma úplne zložili, haha. Ináč si presne spomínam na to, čo som písala do svojho prvého denníka, i do svojho druhého. Ostatné sa zlievajú do jednej veľkej depresie a otrávenosti, haha, preto na to moc nemyslím. Takže denníky fakt nie sú pre mňa, hoci mi to už viacerí odporúčali, vždy som to radšej odmietla. Nie je to jednoducho pre mňa, heh. Nuž, aj z tohto vyplýva, že nie každému vyhovuje to isté 🙂
    Vo všeobecnosti však denníky považujem za celkom užitočné veci 🙂 Keby neexistovali, nemohla by som si prečítať ani si pozrieť Jeden liter sĺz 😀

    Odpovědět

      1. Nuž, univerzálny môže byť, len potom asi ja nie som celkom normálna 😀 Neviem, či je lepšie ak sa to začne považovať za nástroj, ktorý nie je pre každého, alebo ak ja budem už definitívne vyhlásená za blázna 😀
        Hm, čo mi pomáha? Tak ako som spomínala ja na „uvoľnenie“ svojich pocitov využívam písanie príbehov. Čo sa sledovania udalostí týka, tak mám diár, dôležité veci sa v krátkosti značia tam.
        Neviem, ja nerada opisujem svoje dni, i tak sú až príliš rovnaké, preto keď sa niečo vymkne z priemeru, tak sa mi to zaryje do pamäte. Vlastne ja nerada vyjadrujem svoje pocity priamo, preto mi denník príliš nevyhovuje. Pri spätnom čítaní sa potom cítim strašne a to mi nechýba, som šťastnejšia bez neho 😀

        Odpovědět

        1. Psaní je skvělé, ohromně mě to bavilo… I blog je takovou oázou klidu, žel není na něj čas (byl by, ale věnuji čas jinde). Holt tu bude méně článků, jednou za čas, snad kvalitních 😀 … No a pokud jsi šťasnější bez deníku, tak by to bylo akorát na škodu jej vést 🙂 … Poslední dny mu teď také moc nedávám, holt se teď můj život tak nějak převaluje na místě…

          Odpovědět

  8. Já já já vedu deník pro domácnost i pro lidi, kteří si do něj u mě nahlásí, co zazanamenat, aby to po letech našli. Tak vím, že asi před pěti lety si koza mojí sestry zlomila vaz, když spadla se stráně. Má ty prvotní záznamy a skutečnosti za mnoho (asi 15) let. A jsem šťastná, že je mám, protože jsem si z nich do počítače vypisovala jeho obsah – a jednou mi vir zničil počítač a všechno v počítači bylo fuč.
    Teď si ty deníky (ne přímo osobní) chráním jako oko v hlavě a když je potřeba, věci najdu. Z každého si ještě vypíšu důležité věci do přehledů za jednotlivé roky (a ano, zakládám si v NB podobné přehledné soubory z deníků).
    Když mi bylo ouvej, seděla jsem nad starými deníky a čerpala z nich sílu.
    No a blog – je taky takový můj – náš – všech deník. Ten mi nikdo nezaviruje, nesmaže ☺☻♥

    Odpovědět

    1. Mmm… čtení starých deníků, to člověka dokáže povzbudit (nebo i naštvat, to záleží 😀 ) a vůbec se nedivím, že si jej tak chráníte! Když jsem jednou uvažoval, co bych dělal, kdyby nám hořel dům, pro odpověď jsem nemusel daleko – toužil bych dostat ven mé milované deníky! Všeho bych se klidně zbavil, ale na deníky nedám dopustit… To už bych se snad raději vzdal i kola… I když nevím, to by bylo silné dilema 😀 A otázečka – co například bylo v přehledu za minulý rok?

      Odpovědět

  9. Myslánka, přesně 🙂 Když se potřebuju vypsat z přemíry myšlenek, použiju deník. Většinou totiž funguje jako taková kotva, která mi neumožňuje se v myšlenkách ztratit. Nakonec dostanou formu a často i nějaký závěr. Poslední dobou mi do značné míry nahradil deník blog – přijde mi přehlednější. Už jen s těmi všemi shrnutími. právě to mi na deníku nakonec vadilo nejvíc. Že není přehledný a že se mi nechce v něm vracet tolik zpátky. Zkušenosti (ty nepříjemné) se tak často opakovaly 😦 Takže dnes je to takový prostor experimentů a lodní deník je spíš blog.
    A můj úplně první zápis (když pominu ten úplný začátek cca ve 12 letech, když jsem začala chodit jezdit na koních?): Je z 16.1. 1989 🙂 „Nikdy jsem nemyslela, že si budu psát deník. Doufám, že se tomuhle sešitu nedá říkat ani deník, ani nijak jinak podobně blbě. Snad je to něco jako zpovědník, když už k nikomu jinýmu nemám důvěru… Odkazuji tento deník svému budoucímu já, snad úspěšnému šťastnému člověku, či snad spíše potenciálnímu sebevrahovi“. Takže asi tak :-))) Byl to tenkrát deník zamilované středoškolačky, klasika, ale psala jsem tam o sametové revoluci, o cinkání klíči v Praze, o příjimačkách na vysokou školu… a když jsem se pak zamilovala podruhé, charakter těch deníkových záznamů se výrazně změnil. Sešity jsem dokonce začala počítat (což už bohužel nedělám a některé sešity jsem i kamsi zašantročila), ale bylo by jich dnes už určitě hodně přes 20 🙂 Dostal tenkrát ten duchovní nádech,opravdový pocit „cesty“, který má i můj blog. A tak se z toho potenciálního sebevraha pomalu mohl stávat člověk celkem šťastný :-))))
    A jak deníky, tak i blog je při pohledu zpět dokonalý prostor pro uvědomování si toho, jak moc se člověk může změnit 🙂 A jak věci, dnes již hlubokou historii, vlastně vnímal.

    Odpovědět

    1. Tak to je úžasný, tolik let… Fascinuje mě představa, jak bude vypadat mé deníkování třeba jen za rok, natož za deset let… Fjůůů. 🙂 Bude úžasné, až si jednou z deníků vytvořím řadu v knihovničce a ukáži dětěm, vnukům, jaký byl jejich taťka, děda v jejich letech 😀 Na to se teším…

      Díky za podělení se 😉 a mám otázku: který moment v deníku vás vždy přiměje se usmát, radovat? 😛

      Odpovědět

      1. To už těžko říct – ty deníky už po sobě hodně dlouho nečtu. Když jsem začínala s blogem, říkala jsem si, že je vytáhnu a projdu a zpracuju na blog. Ale nakonec to šlo jiným směrem 🙂 Navíc ty deníky nebyly ani tak plné radostných zážitků jako spíš těch těžkých. Uchylovala jsem se k němu většinou, když bylo nejhůř a potřebovala jsem si klást otázky a odpovídat si na ně.
        Jinak já mám na deníky takovou pěknou krabici. Budu muset koupit novou, už se mi to tam nevejde. Nebo bych musela kupovat lepší sešity – používala jsem ty úplně nejobyčejnější 🙂

        Odpovědět

        1. Též mě napadlo zápisky nějak zpracovat, žel nevím jak na to… Každopádně budou-li jednou lidé toužit po mé autobiografii, podklady mám… Hlava je totiž děravá =D

          Odpovědět

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s